Autorka reaguje na soudobou snahu po metodologické inovaci translatologie jako integrované disciplíny. Analyzuje témata, která se v translatologii prosazují od r. 1990, a konfrontuje teoreticky i metodologicky českou tradici s hlavním proudem západní translatologie. Nadčasovost české teorie překladu Levého dokumentuje jak na základě empirického výzkumu, tak v současných teoreticko-metodologických konfrontacích doprovázených snahou po zpřístupnění a integraci Levého.