Extremismus, radikalismus, populismus a euroskepticismus

Publikace s názvem „Extremismus, radikalismus, populismus a euroskepticismus“ přibližuje studentům a odborné veřejnosti problematiku extremismu z různých úhlů vědního nazírání, zejména ze strany politologie, sociologie, kriminologie, psychologie, práva a samotné teorie extremismu. Tyto úhly jednotlivých vědních oborů při zkoumání problematiky extremismu, ale i radikalismu bývají často zaměňovány a pouze ojediněle jsou precizovány a odlišovány, nejenom v teorii, ale i v rámci praktické politiky. Dále je pozornost věnována konkurujícím si pojmům ve vztahu k extremismu, především se jedná o radikalismus, fundamentalismus, ale také o populismus a euroskepticismus, a proto autoři tyto pojmy vymezují s využitím aktuálních poznatků, aby ukázaly jejich odlišnosti a vzájemné vztahy. To má potom důležitý dopad na podobu protiextremistické politiky demokratického státu, která na základě těchto teoretických poznatků může adekvátně formulovat svoje zásady a aktuální opatření při eliminování extremismu. Autoři rovněž upozorňují na různé projevy či typy extremismu, které aktuálně narušují základní hodnoty a principy ústavního demokratického státu, resp. evropských unijních států. Jednotlivé projevy extremismu jsou již delší dobu v evropských unijních státech středoevropského regionu systematicky sekuritizovány, v podobě víceméně koncepční protiextremistické politiky, která je zpravidla každoročně vyhodnocována a korigována. V rámci tohoto úsilí si státy visegrádského uskupení (Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko) každoročně vyměňují zkušenosti při analyzování, odhalování a eliminování projevů extremismu s tím, že se přidávají i další unijní země, např. Německo, Rakousko a Švédsko. Navíc autoři upozorňují, že extremismus může být vnímán i jako potencionální příčina různých krizových stavů v demokratické společnosti, a proto se může stát předmětem výzkumných aktivit v rámci krizového managementu. Dlužno dodat, že trestná činnost s extremistickým podtextem je v České republice dlouhodobě marginální, ale má velkou společenskou škodlivost, protože oběť je napadena ne proto, že něco vlastní, ale z ideologických důvodů, tj. má jiné politické či náboženské přesvědčení, barvu pleti, národnost či sociální původ. Přes skutečnost, že samotný pojem extremismus je dnes kritizován a zpochybňován pro jeho vágnost, tj. jakousi bezobsažnost, je nutné zdůraznit, že je používán v klíčových bezpečnostních dokumentech evropských demokratických států, včetně Evropské unie a mezinárodních organizací. A navíc pokud vycházíme z předpokladu, že extremismus nelze z demokratické společnosti vykořenit, měli bychom se s tímto pojmem naučit pracovat.