Přestože se první analytičtí filosofové zaměřovali především na logickou analýzu jazyka, už jedny z jejich prvních knih a článků obsahují také ontologické diskuse. Jednu z nejzajímavějších ontologických pozic ve 20. století, pak zastával novozélandský logik a filosof Arthur Norman Prior. Jeho pozice je natolik neobvyklá, že bývá jedněmi označován za platonistu, zatímco jiní jej označují za nominalistu. To je patrně způsobeno tím, že v jeho filosofii se objevuje neobvyklá kombinace přístupů k ontologii. Ve svých pozdních dílech byl Prior nominalista, tento přístup pak kombinoval s presentismem a obhajobou intensionálních logických systémů. Tato studie si především klade za cíl zrekonstruovat původ z jakých myšlenkových tradic, ze kterých Prior při vytváření své ontologie vycházel. Jsou zde tak představeny nejen Priorovy myšlenky, ale také myšlenky jeho předchůdců a současníků, kteří jej inspirovali. Na druhou stranu jsou uvedeny také názory filosofů a logiků, kterým Prior ve svém díle oponoval. Práce je rozdělena do čtyř větších celků, které se věnují Priorově pojetí možných světů, teorii kvantifikace, propozicím a jeho přístupu k individuím. Jedná se o práci historickou, a proto zde až na výjimky nejsou uvedeny polemiky, které Priorova ontologie vyvolala.