Publikace sleduje marginalizovanou problematiku lenních soustav na královské doméně v raném novověku, a to na konkrétním příkladě karlštejnské manské soustavy v sedmnáctém století a v částečném srovnání s křivoklátskými a dobříšskými lény.
Jádrem rozboru jsou především první dva na sebe navazující karlštejnské manské kvaterny, založené zdejšími purkrabími Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka a Fridrichem z Talmberka v letech 1605 a 1624, a dále písemnosti fondu Česká léna, oboje uložené v Národním archivu.
Daná problematika, sledovaná od poslední třetiny šestnáctého století až po přelom sedmdesátých a osmdesátých let století následujícího, je zasazená do širšího rámce, počínaje děním na karlštejnském panství, zasaženého raně novověkými transformačními procesy, až po vlastní dobový společensko-politický a hospodářský kontext.
Samostatná pozornost byla věnována popisu hradu Karlštejna v písemných pramenech narativní povahy od raného novověku až po dvacáté století, neboť "tradice", která se v nich vyvinula, ovlivňovala a stále ještě ovlivňuje vnímání tohoto fenoménu, a to i v pracích vědeckého charakteru.