K tradicím české sociální pedagogiky

Uceleným tématům reflektujícím historii pedagogiky (včetně období po roce 1989) byla doposud v historiografii věnována až na několik výjimek jen okrajová pozornost. V plné míře to platí o sociální pedagogice, dynamicky se rozvíjejícím hraničním oboru pedagogiky. Doc. PhDr. Miloslav Jůzl, CSc. ve své aktuální publikaci „K tradicím české sociální pedagogiky” zasvěceně upozorňuje na cenný odborný potenciál a inovační tendence vyplývající z transformace vztahů mezi sociální pedagogikou a sociální prací, z dimenzí sociální pedagogiky ve vztahu k rodinnému prostředí, sociální pedagogiky a volného času a z dalších neopomenutelných souvislostí. Autor se zabývá nejen minulostí, ale i současnými tendencemi v sociální pedagogice. Jako originální rámec pro jejich prezentaci si zvolil nástin významných akademických pracovišť a jejich reprezentantů. Z formálního i metodologického hlediska je možné za přednost považovat i esejistický přístup, který autor ve větším nebo menším rozsahu uplatňuje v textu monografie. V této souvislosti uvádí: „…Zároveň je ponechána volnost posouzení a rozhodnutí na čtenáři, zda takto zmobilizovaná armáda českých sociálních pedagogů je s to čelit svými přístupy, názory a myšlenkami (i realizovanými) ostatním, dejme tomu vyspělejším, či spíše kvalitativně vyšším stupňům sociální pedagogiky v zahraničí?“. Monografie z roku 2008 nazvaná „K dějinám sociálnej pedagogiky” (Hroncová, Emmerová, Kraus) má v publikaci docenta Jůzla důstojné a žádoucí pokračování. Její zakotvení nespočívá jen v komparativní evropské rovině, ale především má své hlavní těžiště ve větší šíři zdrojů české a slovenské historie tohoto oboru pedagogiky. Závěrem rád konstatuji, že monografie doc. PhDr. Miloslava Jůzla, Ph.D., je významným zdrojem poznatků, které dokumentují náročnou cestu vzniku, procesu vývoje a stabilizace jednoho z nových a dynamicky se rozvíjejících oborů pedagogiky. Je autorským počinem, ze kterého je patrná vedle odborné erudice také schopnost nalézat a řešit témata, která nejsou v hektické současnosti v centru zájmu akademických badatelů, přestože jsou ve své podstatě základem pro rozvoj každého oboru. Publikace může být zdrojem nejen pro studenty v pregraduálním studiu sociální pedagogiky, ale také pro doktorandy a celé spektrum odborníků tohoto a dalších příbuzných oborů.