I když počátky stereotaktické funkční neurochirurgie lze datovat do konce 40. let minulého století, její rozvoj začíná se zavedením spolehlivých implantabilních neurostimulátorů a radiologických technik umožňujících přesnou lokalizaci cílové struktury pro zavedení neurostimulace. Principem lezionální stereotaxe je vytvoření definované léze cílové struktury a i když se v tomto případě jedná o zásah ireverzibilní, nové cílící systémy a techniky vytvářející lézi umožňují přesně vymezit lokalizaci a rozsah léze, optimalizovat efekt výkonu a minimalizovat jeho nežádoucí účinky. Největší pozornost je v knize věnována terapii hybných poruch u Parkinsonovy choroby, dále stereotaxi u nemocných s farmakorezistentní epilepsií, u jinak neovlivnitelných psychiatrických onemocnění či stereotaktické terapii bolesti. Dalším tématem jsou v současnosti vyvíjené implantabilní systémy či problematika bezrámové stereotaxe.