Slovník disidentů - Přední osobnosti opozičních hnutí v komunist. zemích v letech 1956-1989 - 2. díl

V souvislosti s výročím 30 let od pádu komunistických režimů v zemích střední a východní Evropy vydává Ústav pro studium totalitních režimů obsáhlý Slovník disidentů nesoucí podtitul Přední osobnosti opozičních hnutí v komunistických zemích v letech 1956–1989. Titul vychází nejen v tištěné podobě, ale zájemci ho mohou získat v elektronické podobě na webových stránkách ÚSTR nebo přímo v aplikaci https://slovnik-disidentu.cz. Tato dvoudílná publikace (přes 1600 tiskových stran) popisuje disidentská hnutí v celkem 25 (resp. 18) zemích někdejšího „socialistického tábora“. Slovník, který Ústav pro studium totalitních režimů vydává pro laickou i odbornou veřejnost, je cenný nejen zpracovanými přehledy událostí v daných zemích a medailony významných opozičních osobností, ale také úvodními studiemi, které jednotlivé informace a události, zejména z období let 1956–1989, uvádějí do kontextu jak národního, tak mezinárodního. Na obou dílech pracovalo 11 let několik stovek lidí v desítkách národních redakcí. Programovou radu české redakce tvořili Petr Pospíchal a Petruška Šustrová. Ta je také překladatelkou obou dílů, jež po dohodě národních programových rad vyšly nejprve v polském jazyce. 1. díl, který vyšel v lednu 2019, se věnuje 14 (resp. 8) evropským zemím východního bloku: Albánii, Bulharsku, bývalému Československu (Česku a Slovensku), bývalé Jugoslávii (Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Makedonii, Slovinsku, Srbsku a Černé Hoře), Maďarsku, Německu (NDR), Polsku a Rumunsku. 2. díl, vytištěný v září 2019, se zabývá 11 (resp. 10) zeměmi bývalého Sovětského Svazu: Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Estonskem, Gruzií, krymskými Tatary, Litvou, Lotyšskem, Moldavskem, Ruskem a Ukrajinou. Obsah shrnuje ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra v úvodníku webové aplikace: „Na první pohled se může jevit, že Slovník nebude útěšnou četbou – vždyť popisuje zejména dějiny represí: nejrůznější šikany, pronásledování, zastrašování, odposlechy, neustálé domovní prohlídky, zatýkání, vykonstruované procesy a věznění, následný život velmi ztěžující policejní dohled, zneužívání psychiatrie, nezřídka i bití a mučení, a dokonce i politické vraždy. Dějiny disentu jsou však především dějinami odvahy, touhy po svobodě, urputného trvání na mravních zásadách, na pravdě a slušnosti, na vzájemné toleranci… A někdy také vydávají svědectví o selhání konkrétních lidí, kteří neunesli nesnesitelný represivní tlak. I když se v naprosté většině jednalo o výjimečně statečné osobnosti, přece jen to byli „jenom“ lidé. Nejsou to světci, ale svědci toho, že bez obětí a odvahy trvat na duchovních a mravních hodnotách i přes ztrátu pohodlí a mnohdy i osobní svobody nelze obecné svobody dosáhnout. Na to bychom neměli nikdy zapomínat. I za to jim patří naše poděkování.“