Pohov! Volno! Rozchod!

Po vydání naší předchozí knihy „Pozor! Pohov! Volno!“ mnozí vyjádřili lítost nad tím, že nestihli nebo jinak nemohli napsat do ní své vzpomínky se zážitky a příhodami v armádě, potažmo i bezprostředně po ní. Přimlouvali se za možnost vydat další pokračování. Publikace, kterou předkládáme laskavému čtenáři, dala prostor pro nové příběhy a zážitky, veselé i vážné, čistě vzpomínkové, ale i myšlenkově hloubavé, od řady dalších našich kolegů, kteří sloužili v Československé lidové armádě (ČSLA) nebo od jejich příbuzných. Tak jako předtím, ani nyní nemáme v úmyslu cokoliv přikrášlovat z minulosti. Dáváme zde místo pro vzpomínky a úvahy vojínům, poddůstojníkům, praporčíkům, důstojníkům mladším i starším (tedy hodnostně i funkčně nižším i vyšším), generálům, učitelům a dalším, kteří byli tak nebo onak spojeni s armádou. Některé humorné a někdy i trapné situace, kterých bývá v životě člověka více než dost kdekoliv jinde, nikterak nemohou snížit roli, kterou Československá lidová armáda se ctí sehrála i přes řadu svých problémů a nedostatků. Název Československá lidová armáda se začal používat od 6. října 1954 (6. říjen v odkazu na hrdinné boje Koněvovy a Svobodovy armády na Dukle a vstupu našich vojáků opět na Československé území v roce 1944 byl slaven jako Den armády) do roku 1990, kdy byla znovu přejmenována na Československou armádu. Od toho času je na tomto světě stále méně přímých pamětníků na onu dobu, v níž jsme žili a aktivně působili v armádních řadách, každý na svém místě. O to více je dobré zachovat tyto vzpomínky pro budoucí pokolení.