Existuje řada povolání, která tendují ke stresu a k syndromu vyhoření. Do skupiny predisponující ke stresu a k syndromu vyhoření patří také soudci. Z toho vyvstává celá řada otázek pro oblast justice. Především zda, a pokud ano, pak do jaké míry ovlivňuje stres výkon funkce soudce a za jakých podmínek může způsobit jeho vyhoření. Dále jaká lze z pohledu Ministerstva spravedlnosti, soudního managementu a zejména soudců samotných přijmou opatření k minimalizaci stresogenních faktorů při soudcovské činnosti a k zamezení vzniku syndromu vyhoření, a jak může sám soudce zvládat při výkonu své náročné funkce negativní stres a vyhnout se vyhoření. A konečně, zda a případně do jaké míry může mít naopak pozitivní stres vliv na zkvalitnění soudcovské činnosti, a jaká je v tomto směru úloha soudních funkcionářů a soudců (vedoucích své minitýmy).
Na tyto otázky se (s odkazem na odborné závěry psychologů a psychiatrů) pokouší autor, soudce Nejvyššího soudu České republiky, najít v předkládané knize odpověď. Autor se nevyhýbá ani kritickým pohledům do justice a pro osvětlení sledované materie předkládá kazuistické případy z justičního prostředí.