Vedle řečtiny a latiny existuje v Evropě ještě třetí klasický jazyk – církevní slovanština. Ta vychází ze staroslověnštiny, přinesené Cyrilem a Metodějem na Velkou Moravu v 9. století. Pozdní středověk (tedy zhruba 14.–15. století) představuje jeden z vrcholů církevněslovanské knižní kultury, jež spojovala pravoslavné národy východní Evropy a Balkánu (hovořící slovanskými jazyky nebo rumunsky), katolické Chorvaty a přívržence poněkud tajemné Bosenské církve. Podobami a proměnami církevní slovanštiny v tomto období se zabývá tato kniha.