Teorie obrazu v raném křesťanství?

V prvních stoletích našeho letopočtu se pohanská kultura Řím­ské říše setkává s novým rodícím se křesťanským náboženstvím, jež se stane kulturním hybatelem Evropy. Římská říše je v této době doslova prosycena obrazy, avšak křesťanství, vycházející z židovské tradice, přistupuje k zobrazování lidí a Boha velmi obezřetně, neboť v něm vidí nebezpečí modloslužby. Kniha představuje výběr z úvah raně křesťanských myslitelů, zamýšlejících se nad rolí obrazů a nad přednostmi i riziky jejich používání. Čtenáři se tak do rukou dostává průvodce po vizuální kultuře pozdní antiky, nabízející odpovědi na otázky, jak se utvářel postoj prvních křesťanů k obrazům a jak se dosavadní bohatá vizuální kultura Římské říše promítla do „křesťanského umění“. Texty myslitelů z období od druhého do pátého století, doprovázené četnými ilustracemi, jsou doplněné o kritický výklad italské his­toričky umění Chiary Bordino. Předmluvu napsali Ivan Foletti a Pavla Tichá. Chiara Bordino vystudovala dějiny umění na Tuscia University ve Viterbu. Na Koç University v Istanbulu působila ve Výzkum­ném centru pro anatolskou civilizaci. Léta 2018–2020 strávila na Masarykově univerzitě v rámci programu MSCA. Ve svém vý­zkumu se zaměřuje na otázku vnímání a tvorby obrazů v raně křesťanském období a v době ikonoklasmu a na středověkou malbu v Římě a Kapadocii.