Lidová zbožnost představuje poměrně složitou, obtížně strukturovatelnou oblast lidové mentality a tradiční kultury, v níž se propojuje lidová duchovní kultura s kulturou materiální. Vykazuje společné rysy přesahující hranice regionů, krajů i státních útvarů. Nicméně přesto jsou v ní patrné určité rozdíly, do kterých se promítla řada faktorů, jako například církevní správa, konfese obyvatelstva či odlišný historický vývoj v jednotlivých regionech. Zcela specifickým projevem lidové zbožnosti se stal typ sociálně-náboženského chování – poutnictví. Devátý svazek Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska se tudíž v souladu se stavem výzkumu zaměřil na projevy lidové zbožnosti v podobě hmotných a duchovních aspektů zbožné peregrinace, přičemž hlavní důraz se kladl na její historické formy studované převážně prostřednictvím archeologických nálezů, archivních pramenů a muzejních artefaktů.