Prý nemůžeme zažít žádné dobrodružství, když pořád trčíme na jednom místě. Kdo? Přece my, rostliny. S kořeny uvízlými v zemi prý sedíme doma jako pecky. Jenže taková pecka je často větší dobrodruh než leckterý dvou-, čtyř-, šesti- či osminohý cestovatel. A to ani nemluvíme o statečných létajících semínkách či neohrožených poutnících z rodiny lopuchů! Ti se nezaleknou ani divých šelem — klidně jim skočí na hřbet a svezou se desítky metrů daleko. A to není všechno. Drobné bobule ostružin se nechají dobrovolně pozřít zvířetem, bez bázně se pustí labyrintem jeho trávicího systému, aby po čase vyšly ven jako holá semínka. V úplně neznámých končinách! Jestli toto není dobrodružství, pak už nevíme.