Nejsladší potrava není bonbón ani oříšek, ale cyklus básní se vší rytmikou, zvukomalebností a obrazotvorností. Drsné verše se mísí s milostnými, ponuré s vtipnými, a cukr je sladký jen, pokud se připálí. Všude přítomna je láska k jazyku. Trvalo to skoro dvacet let než se v Praze narozený, ale od dětství ve Vídni žijící a německy píšící básník Ondřej Cikán konečně odvážil složit cyklus básní i ve své mateřské češtině. Tu si mezitím trénoval tím, že přeložil Máchův Máj či Rilkova Korneta. A výsledkem jsou: v uchu těžké plody z rtuti, múzickým kladívkem zalévané.