Roza Šaninová, jejíž vzpomínky se nyní dostávají do rukou českému čtenáři, patřila k nejznámějším sovětským odstřelovačkám za druhé světové války. V bojích na frontě se proslavila nejen díky mimořádné odvaze, za což byla vyznamenána jako jedna z mála sovětských vojaček Řádem slávy druhého a třetího stupně, ale také díky své nesporné kráse, kterou využila sovětská propaganda ve velkém množství válečných periodik, které zásadním způsobem ovlivňovaly mladou generaci v podpoře válečného úsilí. Autorka byla také vynikající odstřelovačkou, která měla na svém kontě podle neoficiálních záznamů 75 či 76 zabití nepřítele a spolu s dalšími dvěma mladými ženami byla součástí skupiny pojmenované jako Prchající trojka. Roza byla jednou z přibližně dvou tisíc odstřelovaček, které Sověti za války vycvičili ve svých výcvikových střediscích a které měly podle neoficiálních záznamů zastřelit více než jedenáct tisíc Němců. Více než 250 mladých dívek, včetně Rozy, zaplatilo za své hrdinství životem. Vzpomínky Rozy Šaninové, které zachycují její službu od října 1944 do její smrti v lednu 1945, kdy se spolu s dalšími vojáky a vojačkami účastnila mimořádně tvrdých bojů v Bělorusku, v Pobaltí a velké sovětské ofenzívy ve východním Prusku, jsou dokladem nejen o jejím hrdinství, ale také o zoufalství a rozervanosti, kterou prožívala, o poměrech a postavení vojaček v sovětské armádě, o jejích láskách, přátelstvích a zklamáních ze surového života na frontě. Roza byla, jak vysvítá z Deníku, velmi citlivá a talentovaná dívka, projevující velký zájem o literaturu, umění a vzdělání, která zahynula v pouhých jednadvaceti letech v prudkých bojích u města Znamenskij v Kaliningradské oblasti.