Myšlenka nového vypsání národní minulosti rašila mezi českými dějepisci již nedlouho po smrti Františka Palackého a na přelomu 19. a 20. století představovalo vyrovnání se s dědictvím velkého badatele již neodbytný apel, píše historik Jiří Lach ve své studii. Díky ní, ale také díky pečlivě připravené edici dokumentů získáváme obraz osudu jednoho z nejnáročnějších českých nakladatelských projektů vůbec. Vinou tragického politického vývoje nebyl nikdy dokončen, kniha ovšem v čtenáři zanechá pocit nesmírné úcty k nakladatelské práci Jana a Františka Laichterových, spojující podnikatelské schopnosti s nejvyšší duchovní náročností, ale také k práci několika generací českých dějepisců.