Tam někde daleko něčeho úplně

V prostoru okolo nás obvykle vnímáme hmoty a nikoliv prázdno mezi nimi.Soustřeďujeme se na objekty a nikoliv na vztahy, které vzájemně vytvářejí. Zaznamenáváme průběh cest, jejich tvar, počátek, cíl a nikoliv jejich směřování. Možná ale, že to podstatné se někdy skrývá mezi objekty - ve zdánlivě prázdném meziprostoru, v charakteru samotných vztahů, v neviditelných směrech cest.Instalace Michala Škody vytvářejí v galerii vlastní společný prostor, vymezovaný milníky jednotlivých objektů. Kresby a sochy jsou jádry uspořádání prostoru, ohnisky koncentrace vztahů, místy křížení a odvíjení směrů. Prostorové objekty a plošné kresby v sobě - jako černé meteority - zhušťují nekonečno, vrací do sebe samotných počátky, konce, směry. Prázdno mlžných kreseb je plné prosakujících vztahů, které kulminují ve zčernalých stopách křížení. Fragmenty cest vliniových kresbách nezaznamenávají jejich začátek ani cíl, tvar ani průběh - jen naznačují směřování.Nacházíme se uvnitř vztahů. Jsme jejich součástí. Mysl se stává prostorem, prostor myslí.(Pavla Melková) TirážTam někde daleko něčeho úplněKurátor a koncepce výstavy: Pavla Melková, Michal ŠkodaTexty: Pavla Melková