Počátky romského písemnictví na našem území se pojí s dozvuky pražského jara. V dobách tvrdé normalizace byli jeho protagonisté zatlačeni do ilegality a příležitost promluvit získávali jen výjimečně díky Československému rozhlasu, v kulturních domech a na okraji, nebo spíš za okrajem oficiální socialistické kultury. Od devadesátých let se pak pro změnu potýkali se strukturální cenzurou a tvrdou konkurencí v nově nastoleném tržním hospodářství. I přesto romský literární hlas sílí a rozrůstají se i řady čtenářů, kteří na literatuře Romů oceňují její kulturní bohatství, neobvyklost témat, absenci kalkulu či pózy a také netradiční humor.
Až doposud byly poznatky o literatuře Romů rozesety po příležitostných odborných článcích, literárních a národnostních časopisech, v občasné předmluvě či doslovu a v paměti přímých účastníků. Nyní poprvé vychází příběh literatury Romů souhrnně, v lineárním sledu a ve vzájemných souvislostech. Sestavit ho se podobalo vzrušujícímu detektivnímu pátrání. Toto je příběh málo známé literatury Romů, jehož četba překvapí i ostřílené harcovníky literárního provozu.