Druhé, doplněné vydání knížky Poslední prvotina vychází v témže roce po úspěšných autorských čtení a rychlém vyprodání prvního vydání.
Olga Sozanská s lehkostí, vtipem a upřímností líčí svoje dětství v padesátých letech i dospívání v letech šedesátých. Vyprávění končí v osmnácti letech autorky, po narození první dcery a vstupu do dospělosti. Nelakuje na růžovo rodinné vztahy poznamenané dobou, která se zbarvila do ruda. Barvitě popisuje, co zažívá. Nesoudí, konstatuje. Absurditu života v komunismu má čtenář jak na dlani. Olga Sozanská nezlehčuje těžkosti, které rodina kvůli komunistickému režimu musí snášet, ale ani si křivdy nehýčká. S bezprostředností také glosuje, někdy sarkasticky, jednání nejbližších. Nic jim nevyčítá, její velkorysost je až dojemná. Knížka nabízí přímo filmový zážitek a svým nezdolným optimismem připomíná Co život dal a vzal Betty McDonaldové.