Publikace uvádí do českého prostředí téma starších hebrejských vyprávění. V jádru knihy stojí překlad jedné ze sbírek hebrejských příběhů, dochované v tzv. Jeruzalémském rukopisu z první poloviny 16. století. Příběhy mají svůj původ ve východních tradicích i v oblasti středoevropské, v ději mnoha z nich se objevují nadpřirozené prvky. Poutavost těchto příběhů zajme nejen judaisty, ale také širší okruh čtenářů. Překlad je doplněn komentářem, který s použitím sekundární literatury ukazuje široké možnosti interpretačních přístupů. Autor úvodní studie podává výklad o vývoji hebrejských vyprávění od závěru starověku do raného novověku a představuje některé akademické přístupy k jejich studiu. Důraz je kladen na otázku sociálního zakotvení hebrejského vyprávění v aškenázském kulturním okruhu.