Jak jsem hledal a bránil historii

Publikace by se ráda zařadila k literatuře faktu. Nezabývá se žádnými mýty ani bájemi. První část publikace obsahuje osm kapitol. V nich jsou popisovány z dávných dob zbylé, a přitom všeobecně známé, ale nejasné stopy dávných dějů. Například - Menhiry; Čertova brázda; Kounovské kamenné řady; Bitva u Wogastisburku… Vznikly v časově nejvzdálenějších dobách, na území našeho státu. Existují jen určité teorie. A tak se i čtenář může účastnit a hledat vysvětlení. Ambicí tohoto textu a přiložených vysvětlení, samozřejmě není tvrzení, že jsou všechny nejasnosti kolem dávných událostí vyřešené. Udávají se zde jen další souvislosti, které mohou pomoci dosud nejasnou historickou skutečnost – událost objasnit, nebo řešení přiblížit. Čtenář také nalezne, proč má být hrdý na své předky, kteří si v této zemi vybojovali a udrželi svou existenci od počátků před tisíciletím a staletími. Druhá část „Jak jsem bránil historii“ se zabývá dnešní dobou, která, jak se někdy zdá, by ráda odehnala dobu minulou a zprávy o ní. Nekriticky si přeje být inovátorem nejen nyní a zde, ale i událostí minulých. To ale půjde těžko. Jsme zhruba padesátou generací a ty předchozí generace nezávisle na nás nějak žily, uvažovaly a zanechávaly o sobě zprávy. Řada našich historiků tyto minulé doby zpracovala natolik dostatečně, že nová významná a převratná fakta o minulosti lze těžko nalézt. V minulých dobách se k problémům své doby vyjadřovali naši výjimečně schopní jedinci, kteří se současně snažili i svou dobu spoluvytvářet z hlediska českého národa a působit v jeho prospěch. Většinou se opírali o hledání pravdy, svobody, rovnosti, lidských práv a demokracie. Nelze se lépe vyjádřit než tak, že občas cituji názory právě těch mimořádných jedinců. Nechybí mezi nimi Hus, Komenský, Havlíček, Masaryk, Beneš, Hašek, Hrabal, Mahler a další. Jedinec je zaléván spoustou informací, často zbytečných, podivných, jednostranných, povrchních... Určitá znejistění, která pociťujeme, ale bývala vždy. Vždy se ale naše minulé generace dovedly spojit, prosadit a uchovat si tradice, a tak reagovat na různé nepříznivé, autoritářské tlaky z vnějšku. Důležité bylo držet pospolu a mít společný cíl. O dějinách by se mělo vědět.