Tajemná alchymie

Alchymie není jen dějinným předstupněm chemie, za něž bývala nejčastěji vydávána. Je to tajná věda o jednotě hmoty. Jejím vrcholem, i když ne jediným, byla výroba Kamene filosofů, projekčního média, které mělo schopnost transformovat kovy. V poživatelné formě to bylo utvoření Elixíru života či Pitného zlata, prodlužující život. Těmto procesům se souhrně říkalo „Velké dílo“ a jeho realizace byla nejvyšší metou alchymistů, při níž přetvářeli nejen objekt svého zkoumání, ale zároveň i sami sebe. Alchymisté se zaštítili tím, že prohlašovali svou nauku za „Boží dar“, donum Dei, jehož se dostává jen vyvoleným. Ti, ze své strany, jsou naopak povinni utajovat své znalosti před nezasvěcenci. Tento způsob, mimo jiné, způsobil, že charakteristickým rysem alchymických textů bývá jejich malá srozumitelnost, někdy naprostá nesrozumitelnost, když si autoři posloužili jazykem plných krycích jmen, vlastně můžeme říci kódových slov, a často také nesmírně složitou symbolikou. Zvláště důležité, bylo nutno dodržovat před započetí práce: ORA ET LABORA! V alchymickém laboratoriu může pracovat úspěšně ten, kdo je pevný ve víře. K tomu, aby bylo vůbec možné se pokoušet o jednu ze základních aktivit alchymie, tedy o transmutaci obecných kovů v drahé chemickou nebo metalurgickou cestou, často pak kombinací obou, bylo nezbytné vybavení teoretické, tedy o představy o složení kovů, a praktické, což bylo vybavení laboratoria. Alchymie se mohla objevit až tehdy, kdy byly splněny obě tyto podmínky. Alchymie vzbuzuje představy o podvodnících, ale také o mudrcích, o temných laboratořích naplněných tajuplnými předměty, osvětlenými ohněm, hořícím v peci alchymistů, athanoru, neboť k vyhasnutí nesmí během veškerých zdlouhavých prací, jejichž cílem je vyrobení KAMENE MUDRCŮ, nikdy dojít. Kámen mudrců je tajuplnou substancí, která dokáže proměnit obecné kovy v drahocenné zlato nebo alespoň ve stříbro a která rozpuštěna ve víně, slouží jako všelék, jako „panacea života“. Alchymie byla vzhledem k poznání přírody daleko před ostatními přírodními vědami. Alchymie byla vlastně vždy tím, čím se dnes označuje jako celistvá věda. Obsahovala náboženství, umění i vědu. Záhadné symboly zaujímaly mysl člověka odnepaměti. V každé epoše, náboženství, magii a alchymii se používá sousta symbolů. Těmto zvláštním znakům byly připisovány nejrůznější významy a interpretace hraničící s halucinacemi a fantastikou. V Alchymii není za těmito znaky skryto nic ďábelského ani nesvatého. Naopak, pro ty, kdo jim dokáže porozumět, mají vznešený, dokonce posvátný význam. Znalost symbolů byla považována za příliš posvátnou a nehodnou, aby s ní mohli být seznámeni nehodní. Alchymisté,a zvláště rosenkruciánští bratři, používali tyto posvátné symboly mezi sebou, protože chtěli zabránit, aby se alchymistická, mystická nebo okultní tajemství dostala do rukou těch, kdo by je mohli zneužít. Celá staletí se tradovalo, že rosenkruciánští adepti ovládají tajné síly a metody, pomoci nichž mohou uskutečňovat to, co jiným připadalo zázračné. My se vydáme na dlouhou cestu a poznáme několik zázračných a významných alchymistů, kteří se zapsali do dějin alchymie a přinesli mnoho objevených poznatků. Na cestě Vám přeji TRPĚLIVOST, která byla hlavním předpokladem každého alchymisty, a chuť se s významnými osobnostmi seznámit. Přeji Vám šťastnou a úspěšnou cestu poznání. Autorka