Kniha představuje vývoj poetiky Petra Borkovce s ohledem na jeden z nejvýrazněji uplatňovaných uměleckých postupů: apropriační tendenci. Tímto prizmatem rozkrývá jeho inspirační zdroje a porovnává podobnosti a rozdíly autorských poetik. Mapuje také kritickou reflexi jeho díla, přičemž problematizuje některé stereotypy, které se s Borkovcovou tvorbou dosud pojí. Nabízí odlišný pohled na autora, který prostřednictvím rezignace na originalitu vytvořil svébytnou poetiku, která je dnes sama napodobována.