Korespondence císaře Leopolda I. s Janem Adolfem ze Schwarzenberku z let 1662-1683

Hlavní cíl předkládané publikace představuje ediční zpřístupnění celkem 152 autografů Leopolda I. adresovaných Janu Adolfovi ze Schwarzenberku v letech 1662–1683 a dvanácti konceptů listů šlechtice zaslaných panovníkovi. Samotné edici předchází rozsáhlá úvodní studie. V ní autor shrnuje dosavadní analytické poznatky o politické kariéře a životě Jana Adolfa ze Schwarzenberku. Na základě hlubšího pramenného výzkumu rovněž poodhaluje osobnost uvedeného jedince a zasazuje ji do širšího společenského rámce druhé poloviny 17. století. Nejvíce místa však zaujímá zevrubná analýza obsahové náplně editovaných písemností. Vypovídací hodnota korespondence je velmi zajímavá, neboť reflektuje postupnou proměnu vztahu císaře ke zprvu mimořádně neoblíbenému služebníkovi. Stranou pozornosti nelze ponechat ani myšlenkový svět samotného panovníka, který dal čas od času na stránkách vlastních listů průchod svým subjektivně zabarveným názorům, emocím a citům, například ve vztahu k vlastnímu zdraví, výběru vhodné nevěsty, rodině, příslušníkům svého dvora, členům důstojnického sboru císařské armády a dalším osobám, stejně jako ke každodennímu životu vídeňského dvora. Výrazně větší podíl si však v souboru dopisů získala reflexe činnosti poradních grémií panovníka – říšské dvorské rady, tajné rady a tajné konference, k jejichž vlivným činovníkům Jan Adolf ze Schwarzenberku od poloviny padesátých let 17. století patřil. Mnoho listů proto zrcadlí strukturu rozhodování zmiňovaných mocenských orgánů, názory Leopolda I. i Jana Adolfa ze Schwarzenberku na obsazení jednotlivých dvorských úřadů, centrálních správních úřadů habsburské monarchie a jiných institucí, ale také vztah mezi jednotlivými úřady a leckdy i osobní pohled na konkrétní (ne)urozené dvorské hodnostáře. Mnohem méně prostoru oba urození jedinci věnovali rozboru vztahu podunajské monarchie a císaře k jednotlivým evropským zemím a částem habsburského soustátí, zejména Království uherskému.