To mám tak ráda Marie Rottrová

„Muzikantský život mi dal spoustu emocí, protože hudba jsou především emoce, a takových emocí, jaké bych nikdy v životě nezažila. V podstatě je to můj život, moje hudba a moje rodina.“ Jeden novinář ji kdysi nazval Lady Soul. Ale Marie Rottrová se jednak necítí být takto zaškatulkována, a jednak se skutečně vymyká všem definicím, pojmenováním, přízviskům a přezdívkám. Ona je Marie Rottrová, naprosto svébytná bytost v našem kulturním světě s obrovským hudebním a pěveckým nadáním, která vyrostla v ostravském regionu mimo hlavní hudební průmysl, mimo mainstream, mimo pražský šoubyznys. A právě to z ní dělá unikátní umělkyni, která si zachovala svoji originalitu a neopakovatelnost. Není sama, stejně tak se dá hovořit i o Věře Špinarové, rovněž zcela originální a svébytné ostravské zpěvačce. Ani jedna z nich nevystudovala hudbu, a přesto se z nich staly československé a české hvězdy s mezinárodním přesahem. Na rozdíl od Věry šla Marie trochu jiným směrem, nebyla a není rockovou zpěvačkou, i když tímto obdobím si také prošla, někdo by možná řekl, že je spíše zpěvačkou popovou. Ale to také není úplná pravda, protože Marie začínala jako zpěvačka soulová. Byla v tomto žánru u nás průkopnicí, a to až do té míry, že si „vysloužila“ onu přezdívku. Sama své soulové začátky nepopírá, ale dostala se od nich dál, k baladám a původním, autorským písním, které nebyly a nejsou jen líbivým a povrchním odrazem našeho bytí, ale vypovídají o citech, emocích, trápení a radování se ze skutečného, prožitého života se všemi jeho podobami. Díky chytrým a obsažným textům od těch nejlepších českých textařů či spíše básníků, jakými byli Jiřina Fikejzová, Zdeněk Borovec, Václav Fišer nebo Jaromír Nohavica, a díky původnímu autorskému repertoáru od neméně erudovaných domácích skladatelů (Richard Kovalčík, Jiří Urbánek, Vlastimil Kučaj, Vladimír Čort, Pavel Vrba, Jaroslav Wykrent, Bohuslav Ondráček a další) jsou to především písně o lásce ve všech jejích podobách, o vztazích mezi mužem a ženou, mnohdy složitých a nejednoznačných, ale nejen o nich... Stačí slyšet jen předehru, pár prvních tónů, a člověk ví: tohle je Kůň bílý, tohle Řeka lásky, Markétka, Lásko, voníš deštěm, Ten vůz už jel, Měli jsme se potkat dřív, Klíč pro štěstí i úžasná píseň To mám tak ráda… Marie nikdy nepodléhala módním trendům, vždy si držela svůj nezaměnitelný styl, který vycházel z její vysoké náročnosti na melodie i texty. Nikdy nepřijala písničku nebo text, který ji neoslovil, nesouzněl s její duší a srdcem. Těch, které vrátila, bylo víc než těch, které přijala... Leckteří skladatelé i textaři si na ni, řečeno s nadsázkou, „stěžovali“, ale ona se nikdy nenechala zviklat, vždy si stála za svým. A to se, jak vidno z celé její neuvěřitelně dlouhé, šedesátileté kariéry, na sto procent vyplatilo. Je u nás jen málo zpěvaček, které oslovily tolik generací fanoušků a které si navíc drží i i v pozdějším věku tak neuvěřitelnou svěžest, elán, energii a mladický vzhled. A neslábnoucí nádherný hlas. Marie Rottrová je zkrátka jako přírodní úkaz, převtělený do stále přitažlivé ženy, dámy a umělkyně s vytříbeným vkusem a krásným srdcem i nádhernou duší.