Korpusové přístupy k české diglosii

Od uveřejnění Fergusonovy základní studie v roce 1959 se objevují pokusy aplikovat diglosii na češtinu. Diglosie, tj. funkčně diferencované používání dvou jazykových variet (vysoké a nízké) v jedné společnosti, je zde zpravidla spatřována v odlišném užívání spisovné a obecné češtiny. Původně binárně vymezený pojem diglosie je však v současnosti narušován ze dvou stran: jednak možností specializovanějšího a poučenějšího lingvistického popisu, jednak způsobem chápání komunikačního prostředí, jež máme v rámci jazyka k dispozici. Předkládaná monografie nasvěcuje problematiku diglosie v češtině z různých úhlů pohledu: převažuje ten kvantitativní, zaměřený na oblast morfologie, lexika a stylových žánrů; kvalitativní pohled je pak reprezentován sociolingvistickým přístupem zkoumajícím jazykový management. Metodologickým svorníkem obou perspektiv jsou korpusová data: kromě reprezentativního korpusu psané češtiny a dvou mluvených korpusů byly využity i korpusy specializované. Právě tato empirická data, v objemech ještě před pár dekádami zcela nemyslitelných, naše vědomosti o diglosii v češtině podstatně korigují; spolu s významnými technologicko-společenskými změnami pak odhalují problematičnost tohoto konceptu, resp. obrušují jeho ostrou binaritu ve prospěch fuzzy povahy daného jevu.