Jen hrst popela

Historický příběh z Mlázovic Dávno je tomu, kdy jeden starý kronikář zapsal: „Čechové vedli v minulosti mnoho válek. O těch, co vyhráli, vám můžu vyprávět do nekonečna, o těch, co prohráli, se nedochovaly žádné zprávy.“ Kniha „Jen hrst popela“ je vyprávění o zničení Mlázovic husitským vojskem, o kterém se nedochovaly žádné zprávy. Netvrdím, že se vše stalo tak, jak je napsáno. A naopak, nikdo nedokáže vyvrátit, že se to takhle nestalo. Nikdo o tom nic neví. Jisté je jen to, že se to stalo. Když nastal pesach, židovský svátek nekvašených chlebů, Ježíš Kristus v předvečer svého ukřižování usedl se svými učedníky, dvanácti apoštoly, k večeři. V tento den Ježíš „…vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: ,Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.‘ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.‘ (Lukášovo evangelium, kapitola 22, verše 19 a 20).“ A tuto smlouvu křesťané na celém světě prostřednictvím svátosti eucharistie, tj. přijímání těla a krve Kristovy v podobě chleba a vína, pečlivě dodržují. Před husity křesťané přijímali pod jednou, tj. pouze Kristovo tělo, avšak husité po vzoru prvotní církve zavedli přijímání pod obojí způsobou, tedy i Kristovu krev v podobě vína. Nejdůležitějším symbolem husitství a jeho základní ideou se proto stal kalich.