Neco málo na úvod...
Tato knížka sú zápisky jakéhosik Miry, kerý spomíná, co všecko sa událo za poslední roky, skorém od téj sametovéj revoluce, v jejich dědině. Nepíše sa tu žádnú spisovnú valaštinú, ale ťápaninú – to je sloh, kerému každý
pořádný Valach porozumí. A gdo je to ten Mira? Přeca každý chlap, kerého volajú Miroslav, Vladimír, Drahomír aj Levnomír (to je ten vedúcí z Lídla u nádraží)… či keho ostatní nazývajú aj úplně inak, ale negdy sa na něho vzpomenú ráno z bolavú hlavú, gdyž skučíjá: „Kurňa, včera sem mněl rači piť z Mírú…!“