Proměna nižší šlechty Království českého v pobělohorské době

Vítězství císařského vojska v bitvě na Bílé hoře a potlačení českého stavovského povstání otevřela vládnoucí habsburské dynastii cestu k řízené proměně urozené společnosti Království českého. Majetkové tresty vynášené nad účastníky skončeného odboje, nárůst panovníkových nobilitačních pravomocí na pozadí nově zaváděné šlechtické titulatury a uzákonění jediného povoleného vyznání křesťanské víry ovlivnily rovněž stávající podobu nižší šlechty a všestranně poznamenaly životy jejích příslušníků. Zvláště během několika prvních pobělohorských desetiletí procházela jedna z privilegovaných sociálních vrstev proměnou, jež se skládala z několika vzájemně se podmiňujících prvků. Kromě úbytku spravovaného pozemkového jmění čelili představitelé starobylých rytířských rodů po roce 1620 úpravě personální skladby a vnitřní hierarchie svého stavu, rozmanitým kariérním výzvám i nutnosti prohlubovat či bránit někdejší konfesijní hodnoty. Dějiny nižší šlechty Království českého během pokročilého 17. století zůstávaly doposud spíše na okraji zájmu české historické vědy. Současné ani starší bádání prozatím nedokázalo s výjimkou prohloubeného poznání společenských a hospodářských důsledků pobělohorských změn zjistit, jak se průnik naznačených sociálních, politických a náboženských opatření podněcovaných ze strany panovníka promítl do postavení, veřejného vystupování, každodenního jednání i způsobu uvažování a žebříčku hodnot rytířů. Záměrem autora bylo hledání odpovědí na příslušné otázky. S oporou v druhově i obsahově pestré skladbě písemných pramenů a kombinaci sociologizujících i historickoantropologických metodologických přístupů zkoumal řadu převážně neprobádaných oblastí zakládajících výsledný obraz pobělohorské nižší šlechty. Předkládaný výklad se soustředil do tří hlavních kapitol, jež v postupném sledu vystavily podrobnějšímu pohledu sociální, politickou a náboženskou působnost rytířstva v proměnlivých podmínkách pobělohorské doby. Protože se daná problematika stala vůbec poprvé předmětem cíleného výzkumu, skýtá do budoucna prostor k dalšímu promýšlení a rozvíjení, a to po stránce tematické, heuristické i metodologické. Podle autora by se tak pojednání mělo chápat především jako vstupní vklad k získání širšího povědomí o minulosti oslabeného, avšak nikoli nečinného a anonymního stavovského uskupení.