Práce předkládá podrobný přehled, popis a kritickou analýzu filozofie Richarda Rortyho. Autor zde ukazuje, jak je Rortyho myšlení aktuální a inspirující, ale zároveň dokládá, že přes veškerou jemu přisuzovanou heretičnost se jedná spíše dovršení než překročení tradice okcidentálního myšlení. V poslední, páté kapitole je Rortyho přílišný důraz na jazyk a na lingvistickou povahu lidského myšlení a života vnímán jako ústup tradici, jako ústup neplodným směrem, který nám znemožňuje nově promýšlet lidský život a společenské výzvy současnosti. Přes její kritické vyznění byla kniha napsána s pocitem úcty a vděčnosti k jednomu z nejzajímavějších a nejvíce inspirativních myslitelů 20. století.