Další svazek knižní řady Náboženské tradice světapředstavuje vývojově třetí a nejmladší náboženský systém - islám - jemuž dalo vzniknout semitské civilizační prostředí Předního východu. Autor přistupuje k islámu z pozic kulturního antropologa, který se pouští za hranice "normativního" islámu a pomocí empirického výzkumu se noří do hlubin islámské každodennosti. Vychází z premisy, že islám je náboženství spíše "ortopraktické", které lkade větší důzar na zákonodárnou povahu zjeveného slova Božího a na naplňování zbožnosti v praktickém životě věřících.