Číně došlo v průběhu věků k podivuhodné synkrezi tří původně samostatných náboženských směrů: mahájánského buddhismu, lidového taoismu a konfucianismu. V lidovém náboženství existují tyto směry svobodně vedle sebe, členství ve více než jedné náboženské společnosti je běžné. Mimo ně vždy stálo křesťanství se svým odmítavým postojem k jiným náboženstvím. O životnosti tradičních čínských náboženství svědčí to, že jejich vliv překročil hranice čínského světa a některé čínské tradiční aktivity, jako například tchaj-ťi-čchüan, čchan, buddhistické meditace a další našly své pevné místo i mimo čínské prostředí, v evropské i americké kultuře.