Sto a třicet let nás dělí od uspořádání sněmu, který byl nazván „protiosvícenským“. Svolal jej papež Pius IX. celých 300 let po koncilu tridentském, posledním velkém „ekumenickém“ shromáždění. První Vatikánum vešlo do dějin především vyhlášením dogmatu o papežské neomylnosti, o kterém se diskutuje dodnes, i když uvažovalo i nad vztahem víry a rozumu. Jak je možné, že k této kontroverzní definici víry, která oddálila smíření všech křesťanů, vůbec došlo? Na tuto a další otázky odpovídá sborník, který představuje českým čtenářům německého církevního historika Klause Schatze, na jehož texty reagují známí odborníci: teologové, právníci i historici.