Touto knihou uzavřel německý sociolog Ulrich Beck trojici spisů, které náležejí k základům teorie reflexivní modernizace. Po Rizikové společnosti (1986, česky 2004) a Politik in der Risikogesellschaft (1991) to byla právě tato práce, vydaná roku 1993, která konkretizovala hlavní prvky koncepce druhé moderny a aplikovala je na sféru politiky. Beckovi se nejedná o kritiku politiky a jejího fungování v systému parlamentní demokracie, ale o rozvinutí projektu politizace ne-politické (tzn. politicky nefunkční) politiky jednoduché moderny podle kritérií reflexivní modernizace. Jak se utvářejí souřadnice nové politiky v reflexivní moderně? Vystačíme nadále s pravicově-levicovými dichotomiemi? Co je politické jednání v industriální moderně a čím může být v dnešní přelomové epoše globální společnosti rizik? Probíhá modernizace politiky v rámci politického systému stran, nebo se těžiště přenáší mimo něj, do oblasti kolektivně individualistických aktivit, občanských iniciativ, do sféry osobních rozhodnutí? Vede do občanské společnosti skutečně politického jednání ještě jiná, třetí cesta, odlišná od bipolární konstelace převládající ve 20. století? Jaký bude politický program reflexivní modernizace? Beck ve Vynalézání politiky klade mnoho nesnadných otázek, ale podává na ně také koncepční a zhusta pozoruhodné odpovědi, jejichž další promýšlení a rozvíjení nepochybně změní tvář soudobé sociologie, politologie, politické filosofie a filosofické antropologie. Všechny se stýkají v problému, před nímž nemá svět a společnost, v nichž žijeme, kam uhnout: v problému demokracie a reflexivní modernizace. Pro český překlad napsal Ulrich Beck předmluvu, která stejně jako rozhovor překladatele s ním - připojený na konci knihy místo doslovu - srozumitelně uvádí do této dnes zřejmě nejdiskutovanější sociologické teorie.