Učící se organizace

V dnešní turbulentní době jsou náklady na odměňování a rozvoj lidí jednou z nejvyšších položek firmy. Kniha pomáhá tvorbě firemní kultury, zaměřuje se na zavádění zásad učící se organizace, které staví do popředí kvalitu znalostí a loajalitu zaměstnance. Znalostní aktiva poskytují užitečné služby a mají tak potenciální ekonomickou hodnotu. Na rozdíl od fyzických aktiv se však lze o znalostní aktiva podělit s ostatními, aniž by původní vlastník přicházel o vlastnictví. Sdílení znalostí totiž nesnižuje jejich užitečnost– původnímu nositeli stále přinášejí užitek. Sdílená znalost ale ztrácí na vzácnosti. Jak si s tím poradíme? Obvykle když se snažíme ochránit svá znalostní aktiva, chováme se k nim stejně jako k fyzickým aktivům – vystavíme kolem nich bariéry a bráníme jejich unikání, aby jejich hodnota nebyla ohrožena. To může docela dobře fungovat s některými druhy znalostních aktiv, jako jsou třeba patenty, ale ani tady ne vždy. Se stále rostoucím intelektuálním pirátstvím se vlastnická práva ke znalostem stávají velmi křehkým a pomíjivým statkem. Proces, kterým se udržují a rozvíjejí znalosti v rámci podniku, je tzv. řízení znalostí nebo management znalostí. Z podstaty věci je orientován spíše do minulosti a jako takový tvoří jen jednu složku organizačního učení. Organizační učení je nástroj pro adaptaci podniku na změny, eliminaci minulých chyb a udržování znalostí. Rychlost, s jakou se podnik dokáže učit, se stává základem konkurenční výhody, zejména v odvětvích na znalosti náročných.