Kniha Přemysla Poláka věnovaná rámcovým rozhodnutím a zásadě vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech je druhou prací v řadě tohoto autora, věnovanou úloze trestního práva v Evropských společenstvích a v Evropské unii.1) Tak jako v prvním případě jde o dílo propracované a obsahově cenné. Autor provádí nejprve stručné vysvětlení vývoje justiční spolupráce v trestních věcech ve dvou vývojových etapách, a to v období od vzniku Evropské unie až do Amsterodamské smlouvy, a v období následujícím. Vysvětluje vliv mezinárodních smluv vznikajících v rámci třetího pilíře Evropské unie na harmonizaci trestního práva, se zvláštním zřetelem na mezinárodní justiční spolupráci. Výstižně přitom komentuje a odborně věcně kritizuje nedostatky tradičního smluvního systému v oblasti trestního práva, přičemž však nikterak nezpochybňuje jeho legitimitu. O to kontrastněji pak vyznívá analýza období následujícího po přijetí Amsterodamské smlouvy, kterou autor předkládá vzápětí.