Kniha se zabývá významnou částí teorie artefaktů, které jsou
spolu s člověkem nedělitelným základem lidského světa. Pojem
artefaktu je logicky rozvíjen a v souladu s archeologickým
poznáním je odvozován jeho význam pro adaptaci přírody
člověkem, pro vytváření lidské společnosti, pro neverbální
komunikaci a pro vyjadřování osobní i skupinové identity. Jedna
kapitola je věnována novému paradigmatickému pohledu
na archeologii jakožto teorii minulého lidského světa, v němž
rozhodující lidskou činností je vytváření artefaktů, nikoliv
boj o přežití. Úlohou archeologie je jak sledování minulých
pravidelností (struktur), tak vyprávění událostí (historie) na
základě archeologických pramenů. Na několika místech se
práce staví kriticky k vyvyšování přírody nad lidský svět.
Kniha je určena zájemcům o pochopení artefaktové reality,
která moderní lidstvo téměř beze zbytku obklopuje, a rovněž
vysokoškolským studentům jako učebnice.