Kapitalistický realismus

Dnes je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Tuto větu je třeba chápat v jejím doslovném významu. Po roce 1989 se kapitalismus prohlásil za jediný realistický politicko-eko­nomický systém. Většina mladých lidí dnes už dokonce ani nepociťuje absenci alternativ vůči kapitalismu jako nějaký problém či otázku, a to přesto, že právě mladí lidé, zrozeni do „neideologického“ postmoderního věku bez paměti a bez budoucnosti, jsou chorobností současného světa paralyzováni nejvíce. Nemohoucnost, neschopnost se soustředit, ztráta dlouhodobé perspektivy, kterou nahrazuje permanentní bezcílná „bezprostřednost“, totální konformismus maskovaný iluzí volby a vol­nosti, to jsou jen některé důsledky ideologie, která dnes triumfuje právě proto, že se tváří neideologicky a že vystupuje jako štít, který nás před veškerými „nebezpečnými“ ideologiemi a utopiemi údajně chrání. Anglický filozof Mark Fisher je mistrem kulturní kritiky a jakožto analytický pozorovatel našeho postmoderního, postfordistického světa podává pronikavý rozbor symptomů našeho současného marasmu.