Publikace přináší široké spektrum pohledů na vývoj vztahů mezi úsilím o reformu západní křesťanské církve a emancipací nacionálního vědomí od vrcholného středověku až na práh nové doby, se zvláštním přihlédnutím ke střední a středovýchodní Evropě. Oba tyto vývojové proudy se vzájemně podmiňovaly a podněcovaly. Některá hnutí výrazně ovlivnila nejen vývoj zemí, ve kterých vznikla, ale i země sousední. Ve zvláště pozoruhodných případech se pak jejich vliv projevil i na velkou vzdálenost. Příkladem je ohlas díla Jana Viklefa v českém prostředí nebo o něco pozdější vliv husitství (v kladném i záporném smyslu) na dění v prostoru středovýchodní Evropy. Tyto a podobné trendy vývoje vedly v pozdějších létech k formování moderního národního vědomí a náboženské tolerance v novověké společnosti, což je v knize dokumentováno na příkladech, vzatých převážně ze střední Evropy, ale pro kontrast i ze Severní Ameriky 17. století.