Formování práva je vždy závislé na řadě faktorů. Předkládaná monografie představuje studii několika rovin vývoje práva uvnitř společnosti. Autor se zamýšlí nad funkcí práva, nad jeho působením ve vztahu k jednotlivci i mocenským strukturám státu. Hlavní pozornost je věnována právu, morálce a náboženství, jejich vzájemné interakci a reflexi na vývoj společnosti a společenských hodnot. Zohledněny jsou též aktuální problémy moderní společnosti. Kniha Pavla Maršálka Právo a společnost je reakcí na určitý deficit v soudobém společenskovědním diskurzu, jenž problematice práva v dynamicky se měnícím světě věnuje jen malou pozornost. Nutno říci, že ke škodě věci. V pracích, které jsou k dispozici, se většinou pouze konstatuje nárůst složitosti práva, jež komplikuje orientaci v něm. Často se lze setkat s tvrzením o ztrátě funkčnosti práva ve stále spletitějším světě. Nezřídka se otevřeně mluví o krizi práva, která údajně zasahuje jeho tvorbu, aplikaci i působení ve společnosti. Poukazuje se na strukturální proměny v právu a asimilační nebo též unifikační tendence v právních úpravách, k nimž v poslední době dochází pod vlivem globalizace. A tím diskuze na téma soudobé právo končí. Uvedená publikace se pokouší tento nedostatek napravit. Nabízí komplexní pohled na právo jako systém normativní a sociální. Zabývá se právem v sociokulturním kontextu, a to nejen dnešním, ale i historickém. Témata, o kterých tato publikace pojednává (právo v systému společenské regulace, právo jako normativní systém, antropologické a sociální základy práva, formy realizace práva a působení práva ve společnosti) jsou ze sféry klasické právní dogmatiky a sociologie práva. Autor se přitom ve svém výkladu snaží o propojení právnědogmatického a právněsociologického přístupu k právu, které byly od sebe tradičně oddělovány. Popsány jsou i spory mezi jednotlivými právněteoretickými školami a právními teoretiky. Kniha Právo a společnost je zároveň důraznou polemikou s některými současnými právními teoriemi: s názory postmodernistů, kteří usilují o dekonstrukci práva, stejně tak s ekonomickou analýzou práva, redukující právo na funkci ekonomiky, jakož i s autopoietickou teorií zdůrazňující uzavřenost a sebereferenčnost právního systému. Všechny tyto recentní teorie pokládá autor za nešťastný obrat v pohledu na právo.