Naši civilizaci charakterizuje stoupající výskyt kardiovaskulárních nemocí. V začátku minulého století se onemocnění srdce a cév podílela na celkové úmrtnosti čtyřmi procenty, dnes je to víc než v padesáti procentech. Přispěl k tomu měnící se styl života a prostředí. Změnila se skladba stravy, uspořádání života společnosti, stoupá psychosociální stres, to vše má vliv i na epidemii kardiovaskulárních onemocnění. Také struktura kardiovaskulárních onemocnění se změnila. V první třetině dvacátého století byla v popředí revmatická choroba srdce s pankarditidou, s chlopenními vadami a srdeční nedostatečností. Ve vyšším věku to byly mozkové cévní příhody s častější hemoragií u hypertoniků než s infarktem z okluze některé mozkové tepny. Infarkt myokardu byl vzácný a začal se klinicky rozpoznávat až ve třicátých letech. Nyní se stává celosvětově nejčastější příčinou úmrtnosti ischemická choroba srdeční a na druhém místě jsou cévní onemocnění mozku s převahou trombotického uzávěru tepny poškozené aterosklerózou. V nemocnosti vedou poruchy žilního oběhu.
Proto jsme v tomto vydání klinické fyziologie krevního oběhu dali do popředí statě o ateroskleróze, o vaskulární trombóze a o systémové a plicní hypertenzi. Na ně navazují druhotné poruchy srdce. Nejvíce nových poznatků se získalo v posledních letech o patogenezi a léčbě ischemické choroby srdeční, mozkových cévních příhod, srdečního selhávání a poruch rytmu. Nové pohledy jsme získali na vývoj koronární cirkulace, na poškození myokardu při reperfúzi a také na možnosti adaptace srdce na hypoxii. Každá kapitola je zpracována monograficky s literárními odkazy. Zařadili jsme do nich také principy terapie a prevence.