Choroby plicního oběhu

V posledních 10 letech došlo k explozivnímu přírůstku poznatků o struktuře a funkci plicního oběhu a k vývoji nových diagnostických metod a léčebných postupů. Echokardiografie umožnila screening osob na plicní hypertenzi. Nová klasifikace plicních scintigrafií umožňuje dobře odhadnout pravděpodobnost plicní embolie. Počítačová tomografie významně přispěla k výzkumu i k diagnostice nemocí plicního oběhu. Koncept remodelování plicních cév u chronické plicní hypertenze nejrůznější etiologie objasnil mechanismy rozvoje plicní hypertenze a naznačil léčebné postupy, obdobně jako koncept "stress-failure" plicních kapilár u různých typů nekardiogenního plicního otoku. Plicní trombendarterektomie se stala standardní procedurou u mnoha nemocných s chronickou plicní tromboembolickou hypertenzí; byly nashromážděny zkušenosti s dlouhodobou léčbou kyslíkem u hypoxické plicní hypertenze. Řada nemocných s vrozenou srdeční vadou a plicním cévním postižením přežívá nyní do dospělosti a představuje nový problém v ordinaci praktického kardiologa. Transplantace plic nebo srdce a plic se stala zavedenou léčbou nemocných v konečném stadiu plicní hypertenze a moderní léčba vazodilatátory umožňuje těmto nemocným překlenout dobu do transplantace. Byla popsána plicní cévní reakce na akutní poškození plic, což vedlo k významným pokrokům v léčbě ARDS, nejen díky novým způsobům ventilace a inhalaci NO. Četné další pokroky v molekulární a buněčné biologii a ve farmakologii plicního oběhu se v posledních letech přímo transformovaly do klinické praxe a jejich znalost je pro klinika nezbytná. V roce 1998 bylo indexováno přes 3500 tisíce časopiseckých publikací pod pojmem plicní oběh, plicní embolie nebo plicní hypertenze. Potřeba destilace těchto informací do kompaktní monografie je proto zřejmá. V českém písemnictví není k dispozici monografie ani série přehledných referátů, která by novinky patofyziologie, diagnostiky a léčby chorob plicního oběhu komplexně a přehledně podávala. Cílem předkládané monografie je tuto mezeru doplnit tak, aby se stala fundovaným, ale přitom čtivým zdrojem informací pro internisty, kardiology, pneumology a odborníky v intenzívní péči.