První vatikánský koncil (1869—1870) definoval ve své věroučné konstituci Dei Filius dogma o přirozené poznatelnosti Boha lidským rozumem a v konstituci Pastor aeternus se vyjádřil o papežské neomylnosti. Kromě pracovního překladu dokumentů zde čtenáři najdou i několik textů uvádějících událost koncilu do širších dobových a teologických souvislostí.