Dědické zemské právo v české historii

Předkládaná publikace poskytuje  čtenáři komplexnější  pohled  na  vývoj  českého  zemského  (šlechtického)  dědického práva od konce dvanáctého století  (Statuta  Konrádova)  až  do  poloviny  století  sedmnáctého  (Deklaratoria  a  Novely),  a  to  především  práva  hmotného.  Text  vychází  z  pramenné  studie  rozhodujících  právních  památek  a  hledá  v  nich  odpovědi  podle schématu zůstavitel,  projev  poslední  vůle, předmět posloupnosti, omezení vůle zůstavitele  (povinný  díl)  a  konečně  intestátní  pořádek.  Věnuje  pozornost privilegiu Vladislava II. Jagelonského, odrazu  „testamentární“  praxe  před  Vladislavským  zřízením  zemským  (1500)  ve  Všehrdově  díle  a  konečně  také  Obnovenému  zřízení  zemskému  (1627)  ve  znění  Deklaratorií  a  Novel  (1650),  které  přinášejí  římskoprávní  prvky  a  představují  tak zásadní  milník  vývoje tohoto práva. Závěrem je k textu připojen ještě  Epilog,  který  věnuje  úpravě  dědického  práva  podle  Rakouského všeobecného občanského zákoníku (1811)  a následujících předpisů. Předznamenává tak potřebu  zpracovat  komplexněji tento  právní  obor  i  pro  dobu  moderní.