Tato studie se zabývá analýzou hispanoamerických esejistických
děl, která reflektují přítomnost indiánského světa a dotýkají se
otázky, jakým způsobem přispělo dědictví indiánských kultur k
vytvoření národní svébytnosti. Jednotliví esejisté zdůrazňují
odlišné prvky tohoto procesu a vyznačují se specifickým pojetím
této problematiky. Práce tak představuje harmonickou koncepci
míšení kultur v díle mexického esejisty A. Reyese, dramatickou
představu střetávání kultur u Peruánců M. Gonzáleze Prady, J. C.
Mariáteguiho a částečně J. M. Argeudase a v neposlední řadě také
koncepci vrstvení kultur, která je rozvíjena v díle Mexičana O.
Paze a paraguayského spisovatele A. Roy Bastose.