Monografie, inspirovaná v přístupu ke zkoumané skutečnosti především teorií centrálního místa a základními tezemi strukturalismu, se zabývá vztahem vrchnostenského města v raném novověku k vrchnosti a jejím úředníkům na jedné straně a venkovskému zázemí na straně druhé. Pro řešení daných otázek bylo zvoleno město Svitavy jako centrum svitavského panství, a to v časovém horizontu 17. století.