Kniha navazuje na I. díl s názvem Historie 1. tankové divize. Tentokrát se autor zaměřil na historii útvarů (celkem 31 útvarů) jednotlivých druhů vojsk 1. td. Kniha mohla vzniknout díky tomu, že autor Ing. V. Kubánek (pplk. v.v.) po absolvování VAAZ Brno sloužil u této tankové divize celý vojenský život (poslední funkce „Náčelník chemické služby“ divize), a tak mohl oslovit příslušníky jednotlivých útvarů (velitele, náčelníky štábu, zástupce, odborné náčelníky), které znal z kontrolní činnosti u útvarů, čímž vznikla jedinečná kniha. V předmluvě autor napsal: Naše 1. tanková divize byla považována po celou dobu své existence za divizi velmi spolehlivou, ne-li elitní, a to nejen velením naší armády, ale i protivníkem. Velitel mechanizované divize Bundeswehru, když si prohlédl NZ tankové techniky v Žatci prohlásil, že je rád, že s ČSLA nemusel bojovat. Dále řekl: „Věděli jsme o Vás hodně, ale to překračuje mé očekávání!“ Při neformálním rozhovoru u piva řekl vysoce postavený příslušník Bundeswehru plk. Laštůvkovi, který ho pět dní doprovázel po našich zařízeních a útvarech: „Vás jsme se báli nejvíc, potom teprve Rusů. Vy byste se na Rýnu nezastavili. Krotili jsme Američany, aby se nepustili do konfliktů s Varšavskou smlouvou“. Každý útvar daného vojska (služby), které bylo součástí této divize, je uveden vývojem, organizační strukturou a výzbrojí daného vojska ČSLA (tankového, motostřeleckého, ženijního, chemického atd.). Kniha dále obsahuje, mimo popsanou historii jednotlivých útvarů, životopisy jednotlivých velitelů útvaru, množství obrazového materiálu a především cenné vzpomínky příslušníků útvarů, vojáků z povolání, ale i vojáků základní služby (např. herce, zpěváka Jiřího Suchého - sloužil v roce 1952 u velitelské roty ve Slaném, biskupa ostravsko-opavské diecéze Františka Lobkowicze - sloužil u 3. msp v Lounech. Jako „nepřátelský živel“ byl „uklizen“ na správu budov, kde měl řečeno vojenskou hantýrkou „veget“). Dále je v knize popsáno značení vojenské techniky, záložní a hlavní prostory soustředění po vyhlášení BoPo a úsměvná vojenská latina (historky, které napsal život). V závěru autor napsal: Byla to dobrá "škola". Útvary divize prošlo od roku 1958 do transformace cca 70 000 vojáků základní služby, důstojníků a praporčíků. Nezbývá než popřát žijícím bývalým příslušníkům divize, vojákům z povolání a vojákům základní služby vše nejlepší v životě a jen dobré vzpomínky na službu v ČSLA a u naší „gardové“ 1. tankové divize.